Kolem Kokšína se Zuzkou Hrdinovou

S myšlenkou užšího propojení naší bohaté členské základny si hraju delší čas. Každý z našich návštěvníků a hráčů hořehledského hřiště je něčím zajímavý, něco umí a něco zná. A byla by škoda o tom nevědět a případně se navzájem nespojit...

V tomto odkazu najdete seznam členů, kteří měli zájem se o své činnosti a náplň práce podělit. Máte-li chuť rozšířit jejich řady, stačí mi napsat.

Začínám skromně krátkými rozhovory a představením. A věřím, že povedou k něčemu většímu a zajímavějšímu...Kolem Kokšína začíná povídáním se Zuzkou Hrdinovou:

1. Zuzko jak jste se ty a tvoje rodina dostali ke včelaření?

Jsem již pátá včelařská generace v naší rodině. První úly a včely si pořídil již můj prapraděda z matčiny strany v obci Němčice u Kdyně a tento koníček se předával z generace na generaci. Jako malá holka jsem chodila pomáhat s vytáčením medu a hlavně s jeho ochutnáváním, ale až kolem mého dvacátého roku jsem začala více aktivně včelařit a pomáhat tátovi na našich dvou včelnicích.

2. Počítám, že je ti práce především koníčkem. Co tě na ní nejvíc baví a co naopak štve nebo co považuješ za nejnáročnější?

Ano, je tak, je to i můj koníček. Do teď jsem fascinovaná světem včel, jejich způsobem života a adaptací na různé životní podmínky. Když otevřu úl a vidím zdravé silné včelstvo, je to moc hezký pocit. Jsem venku na vzduchu, pracuji s živými tvory, pokud jsou včely spokojené, jsem spokojená i já. Nejnáročnější a díky tomu i nepříjemné jsou situace, kdy musím vynést na nějakou střechu něco těžkého a neforemného, jako třeba krmení nebo nástavky. Dolů pak tahám těžké bedny s rámky s medem a to také není pro má záda nic pěkného.

3. Tím si mi napověděla - děláte projekt Včely na střechách, můžeš mi k tomu říct něco bližšího?

Je to služba, ve které má klient pronajaté naše úly buď někde na střeše jeho podniku nebo i na trávě za budovou. V této službě klient dostává veškerou péči o včely, možnost dívat se přes živý stream na úl i do něj, sledovat pomocí senzorů stav včelstev a samozřejmě to nejdůležitější a tím je med ve skleničkách s etiketou dle potřeb klienta.

4. To zní super. Máte i nějaké vzdělávací semináře nebo seznámení se včelařením pro veřejnost? 

Několikrát za rok připravujeme workshopy pro klienty, kteří využívají našich služeb, pro veřejnost velmi zřídka. Jako učitelé včelařství též přednášíme na včelařských akcích nebo chodíme do škol a školek pořádat medové snídaně.

5. Třeba by někdo z hořehledských chtěl začít také včelařit…kde všude může a co je k tomu potřeba? A především - má to vůbec zkoušet?

Včelaření je moc hezká věc, ale není to jen tak, jak jistě víš, Martine 😊. Úly mohou být vlastně kdekoliv, kde je lidé snesou. Pokud si je někdo chce dát na zahradu, měl by mít alespoň ústní souhlas od sousedů, aby se vyhnut případným sporům. Pak už jen zbývá pořídit úly, včely, pomůcky, nějakého ochotného včelaře, který by poradil co a jak a směle do toho.

6. Určitě máte krom medu i nějaké další “včelí“ výrobky. Jaké to jsou a dají se přímo od vás nějak pořídit?

Vyrábím svíčky z včelího vosku, propolisovou mast a tinkturu. Výrobě svíček se věnuji hlavně v předvánočním čase, kdy je po nich i poptávka, ale nijak aktivně je nenabízím, bohužel mi nezbývá čas.

7. Řada golfových hřišť má na svých pozemcích včelí úly. Je to podle tebe dobře a mělo by to být ve větší míře?

Určitě to není nic proti ničemu, pro golfové hřiště je skvělé nabízet vlastní med.

8. A kdybys mohla u nás na hřišti něco udělat jinak, co by to bylo?

Vysekala bych zeleň u odpaliště jamky číslo 1. Už takhle je hřiště těžké a úzké natož hned na první jamce mít jen pár metrů na průstřel dopředu. A pak bych ještě odstranila listnatý strom na jamce číslo 6. Když už se mi povede krásná rovná první rána, je sražena stromem a míč letí někam k síti pětky do bahna.

Zuzko moc děkuji za tvůj čas a milý rozhovor. Věřím, že si nepovídáme naposled!